Čarodějnice

4. května 2007 v 15:36 |  magie
Čaroděj - osoba (mužského pohlaví) praktikující čarodějnictví. Osoba ženského pohlaví se podle okolností může nazývat čarodějka nebo čarodějnice - druhé označení bývá obvykle chápáno pejorativně nebo jako označení osoby zlé. Odpovídající označení zlého čaroděje je černokněžník. Mág může být synonymem čaroděje nebo označení specializace. Další specializací je nekromancer (nekroman), zabývající se magií smrti - tedy oživování mrtvých apod (obvykle je to považováno za černou magii). Kouzelník (kouzelnice) bývá spíš člověk, který magii neovládá, ale předstírá to pomocí triků.

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c6/Magician_Shokyokusai_Tenkatsu.jpg
( Japonská čarodějka Šokjokusai Tenkacu)

V legendách

Není znám jediný skutečně doložený historický čaroděj, ale kromě nepočítatelných bezejmenných čarodějů se vyskytují i čarodějové jmenovaní a slavní.
  • Abe no Seimei, Japonsko
  • Faust z českých legend
  • Merlin z legendy o králi Artušovi
  • Rasputin, ruský kněz
  • Taliesin, hlavní hrdina waleských mýtů
  • Pan Twardowski, polská obdoba Fausta
  • Zarathustra, zakladatel zoroasterismu

Vyskytují se i čarodějnice:
  • Kirké z Odyssey
  • Morgana Le Fay z legendy o králi Artušovi
Čarodějnictví je pojem, který měl v různých společnostech a dobách různé významy. Společné těmto významům je užití údajných nadpřirozených schopností či sil. Naopak různý je vztah k náboženství, magii, etice. Osoba, která čarodějnictví provozuje, je označována jako čaroděj, čarodějka nebo čarodějnice. Víra v čarodějnictví je v rozličné podobě přítomná v mnoha kulturách, je vlastní zvláště kulturám indoevropským a i v dnešní době přežívá jak ve vyspělých, tak v primitivních společenstvích.
Lze jen velmi obtížně stanovit období, kdy bylo výrazu čarodějnictví užito poprvé, stejně kdy se poprvé objevují fenomény, které jsou s čarodějnictvím spjaty: kouzlení, domnělé schopnosti létat, smlouva s temnými silami, často spojená s bizarním sexuálním chováním, představy blízké halucinacím, náboženské bludy apod. Je zároveň velmi těžké rozlišit, co se skutečně týkalo jednotlivě toho kterého fenoménu a co je pouze legendární interpretace. Téma čarodějnictví se také vždy mísí s neoprávněným užitím asociací, které dodávají tématu atraktivitu, a vlastním myšlenkovým světem autorů, kteří se snaží téma pojednat. Výrazům čarodějnictví, čaroděj a čarodějnice proto nelze systematicky přisuzovat zcela určitý obsah, nelze o nich hovořit pouze jako o psychologickém či religionastickém předmětu.

Praxe

Víra v čarodějnictví obsahuje víru, že existují způsoby, kterými lze ovládat druhé lidi; mezi základní takové možnosti patří následující:
  1. výroba předmětu symbolizujícího danou osobu a jeho ovládání (ne vždy musí tento předmět něco společného s ovládanou osobou);
  2. nekromantika čili využívání mrtvých;
  3. zaříkávání;
  4. lektvary.
Užitím některého z uvedených postupů či jejich kombinací mág získává zvláštní schopnosti, může měnit podobu a získávat moc nad svými nepřáteli. Další charakteristiky mágů jsou ovlivněny místními tradicemi (např. létání na koštěti), náboženstvím a obavami lidí. U čarodejnic se většinou předpokládal neobvykle dlouhý život, nikdy ne nesmrtelnost. Čarodejnice často sloužily temným silám (např. ďábel), jindy jejich chování bylo motivováno vlastním prospěchem.
Pojem čarodějnice či čarodějnictví lze dnes rozdělit do čtyř skupin:
  1. příslušnice náboženství Wicca, lultovního společenství se vztahem k mytologickým představám a k rituálu Velké bohyně a Rohatého boha;
  2. okultní čarodějnické společenství, v němž jsou ženy podřízeny mužům-mágům;
  3. ženy, které veřejně či tajně nabízejí určitý "sortiment" služeb (vykládání z karet, jasnovidectví, bylinkářství, zaříkávání apod.);
  4. ženy ovlivněné feminismem, které v duchovní souvislosti s dávným čarodějnictvím vyžadují své právo na sebeurčení vlastního života a víry; tento kult většinou lpí na základních prvcích (voda, oheň, vzduch a země) a na spolupráci s určitými energiemi (velmi blízké přírodnímu náboženství).

Čarodějnické kulty

Existují i novodobé čarodějnické kulty, např. wicca. Moderní čarodějnické spolky považují čarodějnictví za nejstarší pranáboženství - kult Velké bohyně stvořitelky. Hlavními znaky jsou smysl pro harmonii, soužití s přírodou, cit pro přírodu a živly. Čarodějnice většinou uctívají Boha (dříve lovu) i Bohyni (dříve plodnosti), případně Bohyni samotnou.
Novodobé čarodějnické kroužky (coveny) jsou vytvářeny na způsob buněk; mají zpravidla až 13 členů. Kroužky stejně jako jednotlivé čarodějnice mají ve vykonávání svých rituálů, zpěvů a zaříkávání autonomii a svobodu. Přijetí do čarodějného kruhu nastává skrze iniciaci (zasvěcování). Kroužky jsou vedeny kněžkou a knězem s rovnocenným postavením. Kněžka ani kněz nejsou vedoucí ve smyslu "big boss", jejich úkol je spíše usměrňovat energii při rituálech.
Čarodějnický kalendář má 12-13 měsíců se svátky jako rovnodennosti, slunovraty, čtvrtletní slavnosti (těchto osm svátků se někdy označuje jako sabaty), úplňky, ferálie, luperkálie a pod. Nejvyšší zákon čarodějnické magie zní: "Dělej, co chceš, pokud to nikomu neškodí." To mimo jiné znamená, že čarodějka nesmí ovlivňovat něčí svobodnou vůli, tj. nevyvolává u konkrétního člověka lásku a pod. Některé jednotlivé rádoby čarodějnice nabízejí prostřednictvím novinové inzerce své služby za honorář - k nim patří mj. číselná loterie, věštění z křišťálové koule, horoskopy, dohazování a zbavování se partnera na dálku magickými praktikami.

Co není čarodějnictví

Známý postup propichování panenek nepatří mezi praktiky čarodějnictví, ale wodoo.
Uctívání Satana (Ďábla) patří do satanismus
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

klikni jsem jestli se ti můj blog líbí

super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama